Pages Menu
RssFacebook
Categories Menu

Posted by on Neděle 09.12.2018 in Ano, šéfe!, Díly, Nezařazené, Pořady o vaření, Televize Prima | 0 comments

Ano, šéfe! V 1. díl – Modrá stodola

Prvním dílnové série pořadu Ano, šéfe! zavál Zdeňka Pohlreicha do horoměřické Modréstodoly, do restaurace, která kdysi mívala dobrá jméno. Jenže dnes už tomu taknebylo. Jeden den měla hospoda docela narváno a personál nevěděl, co dělat jakoprvní, jeden den to tam zase zelo prázdnotou.

A tak byl čas na šéfa. Toho zaujal interiér, šlo poznat, že za ním stál architekt. Od otevřené galerie s krbem byl příjemný výhled na čtyři bowlingové dráhy, k restauraci navíc patřil také hotel. O ten se starala paní Renata, s restauraci jí pomáhal starat přítel, který sám i vařil. A do toho se z ciziny vrátil jejich syn Martin, který vystudoval hotelovku a tak do všeho rád mluvil. A tak začaly vznikat problémy.

Jako první šéf ochutnal díla místního šéfkuchaře. Ale že by ho něco na králičího hřbetu, jelení paštice, pstruhovi a horoměřických topinkách zaujalo, to se říct nedalo. V kuchyni sice stál Pohlreichův bývalý spolužák, jenže ani to mu před kritikou nepomohlo. „Za tohle, cos mi tady dneska nadělil, by ti pan třídní dal pěkně do čuni,“ nebral si šéf servítky. Modré stodole kromě lepších vztahů však chyběl také pořádný zápas a nadšení.

Zatímco do Modré stodoly moc lidí nechodilo, místní bufet měl pořád narváno. A to i přesto, že v obou místech byly stejné ceny. A tak na řadu přišel zátěžový test. Ten nedopadl vůbec dobře. Hosté čekali na jídlo klidně i dvě hodiny, organizace restaurace vázla. Personál zkrátka nebyl nijak organizovaný. Šéfa ale zarazilo více věcí, například to, že nebyly roztáhnuté v létě slunečníky. A pak to byl šéfkuchař Vladimír, který měl zkusit šéfa něčím překvapit. Jenže jídlem, které udělal, si u něj tak maximálně zadělal na doporučení na vyhazov. To stejné čekalo Renatu s rodinným přítelem Pavlem, který bydlel na zahradě v karavanu.

Šéf pak vzal situaci do svých rukou, mladé kuchaře v kuchyni něco naučil a hosty u bowlingu potěšil pizzou, řízkem a kusem masa. Jak málo stačí ke štěstí. Když se pak na místo vrátil, poznal, že se zde něco hnulo kupředu. A jako odměnu dal Modré stodole jednu hvězdičku a popřál jí lepší zítřky.

Hláška epizody

„Jelikož my nejezdíme do žádných hospod, které mají dobrý jméno, tak si myslím, že Modrá stodola v tuhletu chvíli je na pokraji kolapsu.“

Post a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *